Bez názvu

1. srpna 2009 v 20:12 | Jamajka |  Moje tvorba
Lidi s rvoucíma se srdcema ven z jejich těl jdou bez povšimnutí jeden druhého
Každý myslí jen sám na sebe
Každý chvátá ,aby utekl před svým životem ,nikoho nenapadne ,že ten druhý je na tom stejně
Jde tu jen o ně samotné
Někdo v koutě osaměle křičí...vidím vás ,ale všimli jste si ,že já jsem tu taky ?
Dav bezmyšlenkovitých ,tupých ,vymytých mozků shazuje jeden druhého ,protože když jednoho shodí ,mají pocit,že jejich šance na přežití v tomto světě je větší
Někdo v koutě to sleduje se slzamí v očích a křičí...vidím vás ,ale všimli jste si ,že já jsem tu taky ?
Lidi bez povšimnutí čehokoliv kráčí pohlceni svými vlastními je utápjejícími myšlenkami
Když jim někdo ubližuje mlčí ,nechají si srát na hlavu ,aby uživili své nejbližší
Ale co ostatní ,kteří už jim tak blízcí nejsou ?
Já v koutě osaměle křičím...vidím vás ,ale všimli jste si ,že já jsem tu taky ?
Lidi do sebe strkají ,nadávají si ,nenávidí se a nechtějí mě slyšet ale nakonec to nevydrží
Proč by mě měli poslouchat?
Vrhají se na mě dupají ,mlátí a vybíjejí si na mě své shnilé emoce
Pak odchází
A já s krvácejícími ústy i srdcem naposledy šeptám...vidím vás ,ale všimli jste si ,že já jsem tu taky?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | Web | 1. srpna 2009 v 20:47 | Reagovat

Jamajko, napsala jsi to moc hezky. V textu je hloubka a pravda. Svět není jen růžový, ale taky tvrdý a neúprosný. Každý z nás si nese ty svoje starosti a často pro ně zapomínáme na druhé.Jsem ráda, že vnímáš realitu takovou jaká je.Tak ti přeju, aby ti v ní na cestu svítilo sluníčko. ;-) :-)

2 Jarka Jarka | Web | 1. srpna 2009 v 20:51 | Reagovat

Jamajko, vidím tě a slyším tě, protože si všímám lidí kolem sebe. Všímám si těch lidí, protože mě zajímají jejich osudy a protože mám lidi ráda a tebe mám ráda taky. Nevidím svět tvýma očima, mě se zdá snesitelný i s těma starostma co nám život přináší. A nevěř tomu, že všichni lidé mají jen shnilé emoce. Jamajko a dost, kam ty na ty nápady chodíš?!  O_O  :-D

3 Jarka Jarka | Web | 1. srpna 2009 v 21:01 | Reagovat

[1]:Nesouhlasím, taková realita není! A nebo jsem optimistický blázen a zavřete mě do klece! Chacha a dejte mi tam ceduli - takto vypadá pozitivní přístup k životu.   :-D

4 Marie Marie | Web | 1. srpna 2009 v 21:17 | Reagovat

[3]:Tak teda nevím, nechci se pouštět do při, ale jinak se dívá na svět člověk který je uzavřený doma a nikam nechodí. A jinak člověk který se snaží vnímat svět i s jeho problémy. Co třeba děti v dětských domovech, lidi bez práce, mladiství a drogy a co alkoholismus? Myslím, že mnohem více může pomoci ten, kdo si problémy připouští než ten kdo před nimi zavře oči a řekne, že
je všechno v pohodě, vždyť na světě je přece krásně. Právě vnímavost vede Jamajku k soucitu a pochopení. Je to něco čeho si na ní moc vážím.

5 Jarka Jarka | Web | 1. srpna 2009 v 21:29 | Reagovat

[4]:V důchodu jsem rok a nikdy jsem před žádnými problémy nezavírala oči a vůbec si nemyslím, že na světě je všechno v pohodě, snad mi nechybí ani ten soucit a pochopení. Jen mám nějakou vnitřní radost a možná někdy lidem pomůžu i svým nezdolným optimizmem! Tak nebuďme vepři!  :-D

6 Miky Miky | Web | 1. srpna 2009 v 21:52 | Reagovat

První ze čtyř základních buddhistických pravd zní : Život je utrpení. Jsem přesvědčený ,že to realita je ,vidím to v práci ,vidím to v životech mých přátel. Každý někdy trpí ,někdo víc ,někdo míň ale žádný z nás se tomu nevyhne.
Jamajka je ve věku ,kdy tyhle věci vnímá obvzvlášť citlivě.
Dívat se na svět pozitivně? Proč ne ,je to dobrý způsob jak všechno to utrpení kolem sebe vytěsnit a nezbláznit se z toho ,ale realita to není. ;-)

7 Jarka Jarka | Web | 1. srpna 2009 v 22:28 | Reagovat

Teď mě rozesmál manžel. Přinutila jsem ho, aby si celé to povídání přečetl a řekl mi svůj názor. Všechno přečetl a nechápavě se na mě podíval, co že to po něm vlastně chci. Tak opakuji otázku:"Jaká je podle tebe realita života, jaký je tvůj názor na to na všechno"? Vyděšeně se na mě podíval a povídá:"Žádnej, já tomu nerozumím". Musím říct, že mi ho bylo v tu chvíli líto a zároveň mi to přišlo hrozně k smíchu. Tak vida, to je třetí pohled na realitu života!  :-)

8 Jarka Jarka | Web | 2. srpna 2009 v 7:54 | Reagovat

Jak to, že můžu prožívat radost a štěstí v tomto zkaženém světě? Kde beru ten optimizmus? Proč vždycky najdu novou radost ze života i když na chvíli podlehnu problémům, které přináší? Jsem opravdu takový splachovací cynik? To všechno se mi honilo hlavou než jsem usnula a slzy mi tekly jak té staré želvě. A začala jsem děkovat Bohu za svého muže, za děti, za vnuky, prosila jsem ho za celý ten nemocný svět, modlila jsem se z celého srdce jak už dlouho ne! A děkovala jsem Jemu, že si mě našel a každý den mi dokazuje, že mě má rád. Ano, to je ten zdroj mého pokoje, jistoty, lásky a radosti. Už se za tu svojí radost nestydím.   :-)

9 Miky Miky | Web | 2. srpna 2009 v 8:51 | Reagovat

Já myslím ,že si nerozumíme. 8-O To ,že spatřuju v tomhle světě bolest a utrpení mi samozřejmě nebrání v tom radovat se a těšit ze spousty věcí. Naopak! Vážím si všeho dobrého a těším se z každé krásné maličkosti ,kterou život přináší. Mě prostě jenom překvapujou tvoje zděšené reakce na to ,když někdo na tu bolest ukáže (viz.citát Emmy Goldmann na mém blogu ,nebo tento Aničky text),ona tu prostě je. Život má obě tyto tváře a bohudík za to když té temné zažijeme co nejméně.
Touhle diskusí se ,ale prosím tě netrap! To ,že vidíme svět každý z trochu jiného úhlu je normální.Z jedním ze svých nejlepších přátel se ve světonázoru neshodnu ani náhodou a přesto bychom za sebe dali ruce do ohně. ;-)

10 Liduska Liduska | 25. června 2010 v 21:19 | Reagovat

pekny... :) mohla bych se zeptat kolik ti je? jen tak pro zajimavost :)

11 Stráča,Jamajka Stráča,Jamajka | Web | 28. června 2010 v 14:52 | Reagovat

Ahoj Lidusko, potěšilo mě ,že se ti básň líbí.Jo a teď je mi patnáct. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama