Červenec 2009

Karel Havlíček Borovský

15. července 2009 v 19:18 | Jamajka
Nedávno jsem byla u mé babičky a chtěla jsem si od ní pujčit knížku Moje píseň od Karla Havlíčka Borovskýho.Babička mě má ráda a tak mi ji darovala.Ani si neumíte představit jakou mi to udělalo radost.Na knížce je vidět ,že už není nejnovější ,ale právě ptoto a taky proto ,že jí mám od babičky mi knížka přirostla k srdci.Aby jste tomu rozuměli já nejsem žádnej velkej čtenář ,ale literatura mě v poslední době baví a K.H.Borovský mě zaujal ,když jsme se o něm učili v dějepise jako o významném žurnalistovi roku 1848 v čechách.A tak jsem se rozhodla ,že jsi ho přečtu.Tuto knihu jsem přečetla během tří večerů.Její obsah zahrnuje Havlíčkův život ,jeho epigramy a smíšené básně.Havlíčkovo dílo je sice humorně napsané ,ale tím že jsem ho četla příliš najednou ,moc jsem si to neužila.Myslím ,že lidé ,kteří Havlíčka četli za doby kdy žil si to užívali mnohem více nejen díky tomu ,že žili v době které se jeho dílo týkalo ,ale také proto ,že ho četli po částech a celí nedočkaví se těšili na další pokračování Havlíčkova díla.Mnohem více mě zaujaly úryvky ,které o Havlíčkovi napsali jeho známí a tak jsem se rozhodla,že vám zveřejním ten ,který se mi líbil nejvíc.Ještě před tím bych ráda poznamenala ,že Havlíčkův život nebyl vůbec jednoduchý.Havlíček se chtěl stát knězem ,aby mohl mezi lidem působit buditelsky.Po ročním pobytu v pražském semináři však odtud odešel jako odpůrce katolické církve,zklamán a rozhořčen protinárodní výchovou křesťanství.Začal psát do novin ,ale díky svým článkům měl časté problémy a několikrát se ocitl u soudu.Rozhodnutí soudu bylo v Havlíčkův prospěch. V knize je napsáno ,že nejhorší Havlíčkův zážitek byl ,když si pro něj v noci přijeli nechali ho jen rychle rozloučit s rodinou a hned na to byl odvezen do Brixenu.Mezi tím jeho žena zemřela.V Brixenu se nadále věnoval své literární tvorbě .Když se vrátil domů rozhodl se ,že se zajede podívat do Prahy avšak jeho přátelé se od něj odvraceli.Jediní kdo se k němu veřejně hlásili byl J.K.Tyl a B.Němcová.Nakonec onemocněl Tuberkulosou.

Vypravil jsem trpícího do Šternberka ,aby tam užil lepšího vzduchu než městského.Když tam byl ztrávil několik neděl,přišel jednou dopis od něho na p.Jaroše.Dopis mně byl ukázán.Havlíček si v něm chválil postup domnělý svého zdraví ,psal pevnou rukou,avšak ejhle!Strašná neslýchaná tu chyba gramatická.Ta mne polekala ,bylať mi tak nebezpečnám symptomem ,že jsem okamžitě vsedl na vůz a za Havlíčkem jel.Našel jsem jej již blábolícího na posteli.Gramatická chyba byla první známkou zachváceneho již nemocí mozku.
Dal jsem jej snésti do vozu a ujížděli jsme ku Praze.Horečka našeho nemocného zmítala jím neustále.Musil jsem jej držeti ,aby mi s vozu neseskočil.On ,jenž tak chladnokrevně splašenými koňmi unášeti se dal při oné osudné cestě do Brixenu ,což tak dojímavě humoristicky v Tyrolských elebiích opěvuje !
Když jsem však viděl ,že má úmysl rozbít okno u vozu ,nechal jsem jej schválně vyvésti tento záměr ,počítaje na to ,že jej prudký ten čin ,pohled ne rozbité okno a ten šramot při tom jaksi vzpamatuje a umírní.Nezmýlil jsem se.Když bylo okno rozbito ,usedl Havlíček do kouta a byl od té chvíle tichým.
V Hostovicích mu dle zdání mého naposledy vysvitlo světlo života a rozumu.Bylo tam slyšet z hostince zpívání českých písní.On se pousmál a položil na mé rámě ruku ,neřekl však ničeho.Když jsme přijeli na Hradčana ,neznal ničeho více.Jeho ztrhané zraky těkaly lhostejně sem a tam.Jmenoval jsem mu stavby ,upozorňoval jsem jej ,ale přesvědčoval jsem se víc a více ,že mi již nerozumí a že jej nic více nezajímá.Navrátiv se k svému švagrovi ,nepoznal již ani svou dcerušku ,kterou mu přiváděli.Ulehl na tutéž postel ,na které skonala jeho choť ,v tomtéž pokoji ,na tomtéž místě a nevstal více.Musil mu býti přinesen papír a on pravou rukou pořád až do skonání pohyboval ,jako by psal.
Tak zhasla naše hvězda.Velký,upřímný,obětivý ,jediný náš Havlíček

J.Podlipský ,upomínky lékařovy na poslední chvíle K.Havlíčka.-Moje píseň