Praha č.1

29. června 2009 v 18:04 | Jamajka
Tuhle sobotu celá naše povedená rodinka navštívila Prahu. Byla jsem docela ráda ,že se do Prahy podívám aniž bych se cestou zastavila v Motole.Praha je krásné město ,mám jí ráda. Nejvíc na ní miluju to ,že si můžu prohlížet kolemjdoucí lidi aniž bych měla dojem že jim to nějak ubližuje. Většinou totiž všichni tak spěchají a jsou zahaleni do svých myšlenek že si mých zvídavých pohledů ani moc nevšímají.Jeli jsme se podívat na výstavu Terakotové armády. Je to armáda postavená z hlíny do záhrobního sídla Prvního císaře Čchin Š'chuang-ti ,aby ho chránila v posmrtném životě. Výstava na mě opravdu mile zapůsobila. Když jsem přijela domů hned jsem k ní namalovala obrázek. Avšak celou dobu co jsme byli v Praze jsem se zabývala něčím jiným.Soustředila jsem se na lidi ,které jsem tam viděla .Vlastně s tím začala mamka ,když vyfotila jednoho zdrogovaného mladíka ,který se sotva držel na nohou.Foťák jsem mamce nechala ,ale od té chvíle jsem jí, kdykoli jsem si všimla nějakého zajímavého nebo zoufale vypadajíciho člověka ,upozornila ,aby mi ho vyfotila.Bylo to zvláštní chodit Prahou a pozorovat právě tyto lidi .Žebrající chudáky nebo lidi ,kteří se odvážili jít si svou vlastní cestou bez ohledu na to co si žádá doba .Přemýšlela jsem ,co si tihle lidi už asi zažili ,proč se chtějí odlišovat. Ze stejného důvodu jako já ,protože tím vyjadřují svůj názor, nebo mají naprosto jiný mě neznámý důvod? A proč tolik lidí žebrá? Protože jim tanhle styl života vyhovuje ,nebo protože je k tomu sám život donutil? Já nevím. Nejspíš je to u každého trochu jinak a jistě by bylo zajímavé si jejich příběhy poslechnout. Ale přišlo mi docela odvážné tyto lidi fotit ,natož abych se jich ptala jak se dostali tam ,kde teď jsou. Jejich příběhy vám tedy nepovím ,alespoň vám ukážu jejich fotky.

















 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 29. června 2009 v 18:25 | Reagovat

Tak to mi chybělo. Venku uplakáno a teď tohle!  :-( Pochopila jsem to dobře, žes namalovala toho terakotovýho vojáka? Moc by mě zajímalo jak to vojsko vypadalo. Jestli máš Jamajko obrázek - ukaž nám ho! ;-)

2 Marie Marie | Web | 30. června 2009 v 7:24 | Reagovat

Jamajko, ten výlet byl fakt skvělej.Je pravda ,že tyhle lidi nutí člověka přemýšlet o životě. Nejhorší je, že jsem z nich měla dojem , že jejich žebrání je vlastně citové vydírání.Nastoupí na určité místo ,poschovávají si ruce do rukávů a žebraj.Já nevím , zdá se mi ,že tímhle životním stylem ztrácí svojí důstojnost.Já si aspoň mužu říct,že jsem odvedla kus práce ,která měla smysl.Znám od vidění bezdomovce, které jsem neviděla nikdy žebrat. Je sice pravda, že mají dost často hlavu ponořenou v konteineru, ale jsou nezávislí na druhých. Můžou hrdě říct, žiju si posvém nikoho neobtěžuji, tak mě nech být.Nechtěla bych se nikdy zříct svojí důstojnosti, člověk může mít velmi málo a přesto může být jedním z těch co mají srdce na pravém místě.Ona možná právě skromnost dokáže otevřít oči a  jít ruku v ruce se soucítěním.

3 Jarka Jarka | E-mail | 30. června 2009 v 17:42 | Reagovat

Tak ještě jednou, zkusím to trochu na vážno. Nejsem Jamajko správný komentátor, bojím se, že ti to tady kazím. Mám tendenci všechno hodit do vesela a nějak to nadlehčit. Promiň. Líbil se mi Marušky komentář. Má pravdu, záleží na každém jednotlivci, na jeho povaze, na tom s kým a kde vyrůstal. Protože těm lidem nevidím do hlavy, netroufám si je hodnotit, ale je mi jich líto bez vyjimky. No a sem jsem se právě nechtěla dostat už zas přemýšlím jak to odlehčit. Jsem nenapravitelná!  :-?  :D

4 Miky Miky | Web | 1. července 2009 v 14:33 | Reagovat

No ,někdy je to docela dobrý trochu téma odlehčit. Zvlášť u Jamajky a u mě ,máme totiž oba tendenci vidět svět spíš z té temné stránky.
Nejlepší by byla asi rovnováha ,ale jsme holt všichni jací jsme. ;-)

5 Jarka Jarka | E-mail | 5. července 2009 v 20:32 | Reagovat

Jamajko, pořád čekám na terakotovýho vojáka a pořád nic, ty na mě úplně kašleš! Víš, že na starší lidi máš být hodná! :-?  ;-)  :-D

6 kohout kohout | Web | 8. července 2009 v 6:38 | Reagovat

Ahoj ten holub je chudák ale stejně vypadá jako ti bezďáci.Tak čau.

7 vencca vencca | Web | 15. července 2009 v 7:38 | Reagovat

To jsem nevěděla, že jsi takový paparazzi  :-D
Taky ráda sleduju lidi, většinou mě ale zaujmou pouze ti, kteří se usmívají, to pak dumám, co je asi pobavilo..začnu se rozhlížet a vždycky narazím na něco, co mi taky vyvolá úsměv.

Tím nechci říct, že mě utrpení lidí nechává chladnou, jen ho prostě nejak vyčleňuju. Na špatný věci se tak snadno zapomíná  :-|

8 Eva* Eva* | Web | 31. července 2009 v 22:07 | Reagovat

A já sem asi divná...mně je nejvíc líto kluka s pejskem a pak toho holuba.  :-x

9 Jamajka Jamajka | Web | 1. srpna 2009 v 19:10 | Reagovat

[8]: Na první pohled to chápu ,ale z blíska by jsi zjistila ,že páníček měl na nohách najky. ;-)  :-D Holuba a psa je mi líto taky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama