Já a punk

13. června 2009 v 21:37 | Jamajka
Můj životní styl je velice ovlivněný mou rodinu.Díky tomu ,že taťka začal poslouchat Patti Smith a různé punkové skupiny a začal mi vyprávět o tom jak sou války hrozný a o tom jak se v
šedesátých letech vytvořila éra hippies ,která proti válkám protestovala s heslem "make love not war",tedy protestovala nenásilně.Rozhodla jsem se že budu hippíkem. Ovšem téměř nic jsem o hippies nevěděla a to co mi říkal taťka jsem rychle zapomínala takže když jsem o tom začala mluvit ve škole mezi kamarádama říkala jsem různé hlouposti ,které jsem poskládala z útržků z toho ,co jsem si zapamatovala z taťkova vypravování.Bylo to takové mé šílené období a kdykoli mě mamka upozornila že přesně tohle dělám naštvala jsem se ,protože jsem byla přesvědčena že to není pravda. Ale čím vic jsem se zamotávala do svých přednáškách o hippících tím víc jsem si uvědomovala jak málo o nich vím.
Postupem času taťka víc a víc mluvil o punku i tentokrát vypravoval spoustu zajímavých věcí.A tak jsem začala poslouchat punk zpočátku se mi moc nelíbil a vlastně jsem mu ani moc nerozuměla ale taťka říkal že je to super a tak jsem to říkala taky a navíc se punk mamce nelíbil a mě bavilo proti tomu protestovat a otravovat jí řečma o úžasném punku.Avšak za čas jsem punk pochopila byl to vzdor ,vzdor téměř proti všemu ,proti práci ,proti škole ,proti nadvládě ,politikům,proti válkám .Byl to odpor a mě se to líbilo.Naprosto se to lišilo od všeho co jsem kdy před tím viděla. Ve hlasech zpěváků jsem slyšela odpor ,nechuť a často i posměch k tomu všemu co já nesnášim.Nejdřív jsem poslouchala Visací zámek,potom jsem poslouchala mírnější skupinu Totální nasazení a teď poslouchám spoustu kapel ale nejvíc E!E.
Nejsem žádná tvrdá punkerka i když to o sobě s kámoškou občas ze srandy říkáme. Nosím stále své hippísácké batikované trička obyčejné kalhoty k tomu sice nosím glády ale na krku se mi houpá mírový znak ,anarchistické áčko a malý dřevěný křížek což lidi často odsuzjí ,tvrdí o mě že v tom mám zmatek a ptají se jak tohle všechno můžu mít na krku ,když to spolu vůbec nepasuje.Ale já si řikám proč bych nemohla věřit v milosrdného boha ,který mi pomůže když potřebuju pomoc ,přát si bezvládí docíleného nenásilně a zároveň protestovat proti válkám.
Co myslíte vy ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | 15. června 2009 v 8:46 | Reagovat

Teda punková muzika mě nebere, já jsem spíš romantik. S oblíkání bych jako matka šílela, ale na tý fotce ti to fakt sekne! Prima počtení, miluju internet a tebe taky!

2 ×držka× ×držka× | 18. června 2009 v 16:03 | Reagovat

jéé... nejradši bych si ten článek přečetla ještě 5x  :-D a ta fotka je šukéézní  ;-)  :-D  8-) nojo naše "zhulenáá anička"  :-P  :-D soráč že ti sem píšu takový blbosti ae ty si řikala že ti sem mám něco napsat tak prostě píšu  :-) p.s.hogáč, pogáč , fogáč , punkáč!!!

3 DONA BERENICE DONA BERENICE | Web | 22. června 2009 v 17:16 | Reagovat

Tak já se přiznám.. moc tyhle styly nemusím, ale proti těm lidem vůbec nic nemám..;-), teda pokud třeba to nejsou nějaký ničitelé :D k nám vždycky přijedou na rock na valníku a všechno tady poničej.. :(
jinak na fotce ti to moc sluší.. :) !!
sympatickej človíček.. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama